úvod | hledej | debata | forum | MMČR | MČR HA | foto | foto Fryba | video | Le Mans Serie | piloti a týmy | Evropa | inzerce | motorshop | historie | okruhy | odkazy

Evropa zná své Mistry

Ohlednutí za letošním ročníkem ME

Letošní šampionát Mistrovství Evropy v závodech automobilů do vrchu se musel vypořádat se zrušením závodu na Slovensku, ale také s nepříjemnou událostí v Rieti i hlasy jezdců volajících po zvýšení bezpečnosti. Faktem zůstane, že závod ve slovinské Ilirske Bistrici potvrdil letošní Mistry Evropy. Jsou jimi Aleš Prek v cestovních vozech a Simone Faggioli v závodních vozech.



Kategorie I

Již v úvodu letošní sezóny se objevilo několik nových rychlých tváří. Byl to samozřejmě právě Aleš Prek ze Slovinska, který zúročil zkušenosti z evropských kopců, jenž nasbíral s vozem Honda. Do letošního ročníku vyjel s vozem Mitsubishi Lancer Evo. Je to špičková technika skupiny N, která je momentálně na vyšší úrovni, než současná špička skupina A. Samozřejmě se v těchto skupinách vše odvíjí od zájmu automobilek o příslušné homologace, kde trend udávají zejména automobilové soutěže. První start proměnil Prek ve vítězství ve Francii. ale už další podnik v Rakousku ukázal, že to nebude mít snadné. Vítězství si totiž připsal jeho největší letošní soupeř - Dušan Borkovič na prakticky stejném voze. Borkoviče však čekala diskvalifikace ve Šternberku a řada druhých míst. Náplastí na duši mu určitě byla skutečnost, že právě na domácí trati Aleše Preka, ho Borkovič porazil. Ale Prekovi stačilo druhé místo k potvrzení titulu ještě před závodem v Buzetu, takže těžko hádat, jaký vliv měla taktika Preka a jaký rychlost a forma Borkoviče. Oba jezdci se každopádně postarali o atraktivní souboj ve skupině N. Další diskvalifikace přišla pro letošního nováčka, Poláka Pawla Dytka, ve Slovinsku. Byl to další pravidelný a velmi rychlý jezdec.

České barvy hájil rovněž početný tábor vozů Mitsubishi Lancer Evo, dokonce desáté evoluce. Jezdci si vedli velmi dobře a tak mohou příští sezónu zúročit letošní zkušenosti. Nováček mezi vrchaři Filip Sajler ukázal, že umí být rychlý. O kvalitách vrchařského navrátilce Oskara Beneše netřeba pochybovat a až na pořádný šrám ze závodu v Bistrici, si špatně nevedl ani Martin Jerman. Největší naděje jsme však hledali u Jiřího Lose. Ovšem nešťastná havárie v Německu a následné zaškolování bývalého soutěžního Mitsubishi ho vyřadila z bojů o titul. Stálicí této skupiny byla celoročně i mladá italská závodnice, která v minulosti sbírala zkušenosti i s mnohem silnějšími vozy, než její současné Mitsubishi.

Skupina A byla letos, řekl bych téměř tradičně, pod taktovkou českých barev. Lukáš Vojáček zasedl definitivně do vozu svého otce, tedy Mitsubishi, který pamatuje i evropské zlato s Václavem Janíkem za volantem. Vojáček vodil tento mistrovský vůz zdatně a pravidelně získával dostatečné příděly bodů, které ho dokonce vtáhly do hry o evropské zlato. Nakonec se může těšit z vítězství skupiny A, která je hodnocena ziskem poháru FIA. Nebyl však zdaleka jediným rychlých Čechem v této skupině. Výborné výsledky předváděl nestárnoucí Jarda Malý na voze Subaru. Vítězství v závodě v Bistrici je toho důkazem.

Skupina GT sice tradičně nabízí to nejatraktivnější sportovní náčiní kategorie I, ale vzhledem k nákladům patří k nejméně obsazené skupině. Přesto diváci jistě zaplesali nad každým vozem Ferrari či Porsche, které se během roku občas objevovali. Stejně nepravidelně, jako byla i úroveň jezdců od těch, kteří dokázali kategorii I vyhrát až po ty pomalejší, kteří končili hluboko v poli poražených.

Kategorie II



Skupina E2-SH, tedy cestovní speciály tzv. siluety patří k nejmladším skupinám v ME. Objevilo se několik jezdců, kteří vzali tuto skupinu za svou a vyjeli na řadu evropských kopců. Tak či onak, tuto skupinu bral nejvážněji německý pilot Georg Plasa, fenomén cestovních speciálů v závodech do vrchu za více než poslední dekádu. Šampionát vzal letos velmi poctivě a nebylo divu, že se v jeho první polovině držel na prvním místě. Sice našel přemožitele v rakouském Erichu Edlingerovi, ale jinak nepoznal rovnocenného soupeře stejných technických a jezdeckých kvalit. Bohužel tragická havárie v italském Rieti znamenala rozloučení s Panem jezdcem, mistrem této skupiny in memoriam.

Skupina E2-SC dala příležitost návratu "starých dobrých rychlých placek" na evropské kopce. Ostatně právě spidery byly od počátku 70tých let tím pravým kořením závodů do vrchu a nekorunovanou královnou tohoto sportu. Žel umělé omezování předpisů po roce 2003 znamenalo velký úbytek zájmu o tuto královskou kategorii. Přesto si letos našla řadu těch, kteří brali hozenou rukavici vážně a zapojili se do bojů o evropské absolutní prvenství. Tím nejrychlejším byl po celý rok Ital Adriano Zerla, který pilotoval špičkový vůz skupiny E2-SC, tedy Osellu PA30. Marně jsme čekali na konkurenci z francouzské Normy, která vozy začala jezdcům dodávat až na konci roku. Jeden z hlavních důvodů opožděné dodávky byl nedostatek motorů Judd a vývoj převodovky. Že se dá dojíždět na předních místech i se starším spiderem dokazoval náš Petr Vítek a jeho Osella PA20S BMW. Přesto podle slov jezdce, je stále se co učit, ale na auto nedá dopustit a velmi si pochvaluje jeho jízdní vlastnosti.

Skupina E2-SS dominuje evropským kopcům již řadu let. Ovšem trend, který nastolila Osella modelem FA30 vzal zcela vítr z plachet jezdcům na tradičních monopostech. Ovšem minimálně stejnou zásluhu na úspěchu tohoto vozu má i tovární jezdec Oselly Simone Faggioli. Jeho zkušenosti a navíc podpory nejen továrny Osella, ale i gumárenského koncernu Marangoni, který znamená špičku v obutí na závodech do vrchu, nemají reálného přemožitele. Jediným, kdo se letos pokoušel Faggioliho porazit bylo počasí se svými rozmary a dešťovými přeháňkami, které byly letos neobvykle vydatné i početné. Simone Faggioli však nenašel přemožitele a padl opět nejeden traťový rekord.. či spíše, jen výjimečně rekord odolal.. Výbornou formu letos prokazoval zkušený Fausto Bormolini a jeho deset let starý Reynard 01L. Připsal si i vítězství v Portugalsku a pro ostatní jezdce s klasickými formulemi byl letos nedostižný. Jestlipak ho třeba v příštím roce neuvidíme za volantem vozu Norma M20FC..?? Jednu z nejlepších sezón za volantem monopostu si letos odkroužil i český fenomén Otakar Krámský. Zajel vynikající závody a snad to bylo i odrazem jeho řekl bych pohodové psychiky, kterou letos oplýval. Neztratili se ani Václav Janík s Milošem Benešem, ale letos prostě na Krakonoše nestačili. Slibné závody zajížděl při svých občasných startech Jaro Krajčí s českou licencí. Krásné bylo zajisté i třetí místo v Bistrici, kde v sobotu chodil po depu a přemýšlel, zda investovat 1300Eur do nových pneumatik a bojovat o třetí místo, nebo ušetřit a v klidu si dojet třeba pátý.. Pro co se asi rozhodl :)

Zajímavou kapitolou a zpestřením letošního ročníku byly starty Lucemburčana Guy Demutha a Švýcara Marcela Steinera a jejich vozů Osella FA30. Oba dokázali poznat radost s absolutního vítězství, ale oba se také potrápili jednak s počasím, ale i s technikou či hledání toho optimálního nastavení podvozků.

Letošní ročník ME patřil k těm rozhodně nejzajímavějším za posledních několik let. Navždy zůstane spojen s odchodem legendy Georga Plasy a navždy zůstane podepsán fenomenálním spojením Osella-Faggioli-Marangoni. Závody však ještě nekončí. Finále čeká jezdce v Chorvatsku, přesněji na trati v Buzetu, která není až tak vzdálená od Ilirske Bistrice, která však rozdávala tituly


Autor: Roman Krejčí  (Všechny články autora)
Rubrika: Evropa  (Všechny články rubriky)




Článek publikován: 31.8.2011
Přečteno: 2706 x
Stránka aktualizována: 22.9.2011

Související články:



REDAKCE: Roman Krejčí All rights reserved, Ó 2002-2011


Stránky vrchy.com jsou nezávislým informačním zdrojem o závodech do vrchu a na okruzích

[CNW:Counter] TOPlist