úvod | hledej | debata | forum | MMČR | MČR HA | foto | foto Fryba | video | LeMans/WEC | piloti a týmy | Evropa | inzerce | motorshop | historie | okruhy | odkazy

Rechberg 2019 - Reportáž

48. International Rechbergrennen – Jaký byl?

Krásný závod v malebném prostředí má za sebou již pěknou minulost a každoročně se píše nová kapitola s názvem Velká cena Rakouska v závodech do vrchu. V posledních letech prožívají boom zejména traťové rekordy. Nejprve přepisoval vlastní rekordy Simone Faggioli, ale teď už je situace jiná, traťové rekordy, nejen v Rakousku, přepisuje jeho krajan Christian Merli. Ačkoliv je zdejší závod každoročně dobře obsazený a nebývalo ani moc špatné počasí, nic nebránilo Italovi překonat předloňský čas tak nějak na pohodu už v tréninku…A proč ne hned průměrem přes 160 km/h.

Rekordní to byl závod nejen novým časem, který v závodě posunul Christian na hodnotu 1:50,876, ale pořadatel hlásí také rekordní počet přihlášených, celkem 264 vozů! Nakonec se na start postavilo 243 účastníků. Respektive do tréninku nastoupilo 242 jezdců, protože Gabriela Sajlerová má natrénováno a jela až samotný závod. Ne, vážně, na jejím voze byl technický problém, který se hodně těžko hledal. Nakonec se to podařilo, vadná baterie řídící jednotky. V závodě už ale bylo vše OK. V historických vozech odstartovalo neuvěřitelných 84 exponátů a dále pak 152 moderních aut. Klasifikováno bylo celkem 205 jezdců v závodě. Zájem novinářů byl také velký, o čemž svědčí 70 akreditovaných z 6 zemí (CH, SK, CZ, F, D, A).

Zajímavý pohled je nejen do výsledků samotných, ale i na tabulky naměřených rychlostí. Nejde o rychlostí maximální, ale ty, které jsou na třech místech trati měřeny. Každoročně si dám tu práci vybrat od každého jezdce maximální naměřenou rychlost a seřadím od nejrychlejšího vozu. Kompletní seznam je v samostatném článku, ale připomeňme, že tím nejrychlejším byl Christian Merli, kterému naměřili 241,6 km/h. Mezi 8 nejrychlejších se nedostal nikdo jiný, než Oselly a Normy. Za nimi byl překvapivě Vladimít Vitver, který vodí speciál Audi DTM TTR upravený pro závody do vrchu. Přes 200 km/h dokázalo zajet 15 jezdců, včetně nejrychlejších dvoulitrů, které reprezentoval Petr Trnka, Martin Vondrák a Marco Capucci. To pod dvě minuty tentokrát zajeli v tréninkových jízdách jen 4 borci v pořadí Merli, Faggioli, Petit a Lampert. V závodě se k nim přidal ještě De Gasperi. Velká škoda, že řada výtečných jezdců se zajímavou technikou skončila trošku dříve, než by se to čekalo, tedy u Retu Meisela se to možná čekat dalo. Ale škoda, že bolesti zad vyřadily z výborně rozjetého závodu Dušana Nevěřila, do té doby nejrychlejšího Čecha, cívky v motoru zase zradily Petra Vítka, který se bohužel moc rychle nesvezl a nechtěl riskovat zničení motoru. Chyběl i Ital Di Fulvio, který oprášil vůz Osella PA30, se kterým v minulosti jezdil třeba právě Vítek (2012) nebo Fausto Bormolini (2013). Toho letos zradila v druhém tréninku převodovka a zůstal stát kousek za hotelem. Víkend pro něj skončil a kolegiálně i pro Renza Napioneho. Havárie v závodě zamrzela u prošedivělého gentlemana Ericha Öppingera a úplně zbytečně odstoupil sympatický Fabien Bouduban. Ten musel nastoupit do opravné jízdy, která pro něj skončila už v první šikaně, kterou tam pěkně projel při prvním pokusu. Nešťastný byl i Milan Stejskal, který se krátce po startu do druhé jízdy najednou ocitl bez zadních kol. Ne zloději kovů, ale přefiknuté (jak se to řekne slušně?) šrouby na obou kolech najednou udělily rychlou stopku. Jedno kolo si to namířilo na svah k divákům, druhé se šlo zchladit do potoka.

Samotnému závodu dominoval Christian Merli podle předpokladů. Ale hodně dobře zajel i Simone Faggioli, který oproti minulým letům svého krajana trošku stáhl, ale pořád to není tak říkajíc, na dostřel. Zlí jazykové mohou přemítat o nespravedlivém bodování, kdy oba jezdci obdrží stejný počet bodů a o Mistru Evropy nerozhodne přímý souboj, ale tabulková matematika. Snad jen dodat, že zatímco Norma je postavená jako dvousedadlový prototyp, Osella FA30 by poměrně snadno mohla jet v přímém souboji s Faggiolim. Stačilo by podvozek Merliho vrátit do specifikace, kdy byl tento vůz coby dvousedadlový prototyp vedený Mauriziem Roasiem v letech 2011-2014. Myslím, že by to bylo zajímavější než spekulace mimo trať. Každopádně je opět potvrzeno, že tovární Osella vládne evropským kopcům, tak jako v minulosti v dobách Pasquale Irlanda, Fabia Dantiho či Simone Faggioliho stejně, jako dnes díky Christianu Merlimu.

Absolutně druhý byl Simone Faggioli před Sebastienem Petitem, oba na vozech Norma M20FC. Třetí místo mezi prototypy vybojoval navrátilec Guy Demuth na další Normě. Mezi monoposty za Merlim dojel Christoph Lampert a Diego De Gasperi. Všichni na Oselle FA30. A světe div se, na sedmém místě byl Karl Schagerl s vozem VW Golf. Je to až neuvěřitelné, jak to tento místní kouzelník dělá. Na rovinách není jeho stroj až tak rychlý, na zrychlení působí řada vozů rozhodně svižněji, a přesto jezdi Karl časy o kterých se třeba dvoulitrovým monopostům či spiderům může jen zdát. A že překonal rekord „ostřešených“ vozů Georga Plasy.. to překvapilo každou bednu s pamětí. Fenomenální výsledky ovšem patřily také českým jezdcům. Absolutní vítězství sice náleží Italům, ale naši se ukázali velice rychlí. A přes odpadlého Nevěřila, který se tlačil na třetí místo mezi Normami, to byl Věroslav Cvrček, který svou Fabii prohnal časem jen o chloupek horším než Schagerl na osmém místě absolutně a vítězně ve skupině E1-FIA. To byl opravdu mimořádný výsledek podtržený časem 2:07,914. Ale ještě rychlejší byl Marek Rybníček a jeho McLaren F1 Evo ve druhé jízdě za 2:07,798. A tak je jasné, že soupeři mezi siluetami mají o čem přemýšlet. Celkově byl Marek desátý. Ale i devátá příčka patřila českým barvám. A to díky Martinu Vondrákovi, který s nejrychlejším dvoulitrem ve startovním poli byl zároveň nejrychlejším klasickým monopostem. Ale i na dalších místech byli pouze Češi. Petr Trnka a jeho líbivý Ligier ovládl dvoulitry mezi sportovními prototypy, Vladimír Vitver vyhrál třídu siluet nad tři litry následován navrátivším Danem Michlem s třílitrovou siluetou. Dan nyní bude muset hledat rezervy, jak konkurenci zatopit na dalších závodech. Mezi 13 nejúspěšnějšími jezdci v cíli bylo 6 Čechů, což je samozřejmě nejlepší výsledek. Italové se tam vešli 3, Rakušané dva..

Zajímavý byl příběh Gabriely Sajlerové, která, jak jsme zmínili, nestihla trénink, ale po první závodní jízdě byla velice rychlá na pódiovém umístění. Bohužel ji to nevydrželo, a nakonec byla bramborová. Vlastně ona i nakonec třetí Filip Sajler se přihlásili hlavně, aby podpořili Martina Jermana, otce Gabriely, který pilotuje nádherný Lamborghini ve skupině GT. Ovšem tomu se pokazil motor v úvodním závodě ve Francii a tak jsme ho v Rakousku postrádali. Zmatky kolem ukončených a přeci prodloužených homologací asi pomíchaly myšlenky nejednoho jezdce. Ale vozů se sešlo slušný počet, včetně skupiny A, kde úřadující Mistr Evropy Lukáš Vojáček dojel až třetí. Mezi krásnými gétéčky se radoval z prvního místa Ján Miloň se žlutým vozem McLaren.

Historické vozy ovládly opět spidery Osella. A mezi první pětku pustily jen Audi Quatto S1. Tradičně se radoval Uberto Bonucci, který tak vyhrál i v kategorii 4. V první divizi se nejvíce dařilo Haraldu Mösslerovi na legendárním voze Steyer Bergspyder. S pochopitelným náskokem zvítězil nad Vladimírem Konicarem, který ovšem vyhrál třídu A5 a byl zde také nejrychlejším cestovním vozem, vždyť Bergspyder byl speciální prototyp postavený výhradně pro závody do vrchu. Proč vlastně nepatří do čtvrté kategorie? Druhá kategorie svědčila sice Maxu Lampelmaierovi, ale za ním se poskládali Jaroslav Mikeš a Josef Michl na vozech Škoda 130RS. Jean Marie Alméras a jeho letité Porsche 935 sbíralo evropské tituly už koncem 70.let a nyní vévodí kategorii 3. Za trojicí vozů Porsche zvítězil ve třídě C1 Jiří Kubíček na další 130RS. A konečně pátá kategorie určená monopostům patřila Němci Franzu Hilgerovi, který se svým Chevronem B38 startoval například i na Ecce Homo v roce 1989. To bylo ale ještě mezi soudobými vozidly. Jezdec nezestárl, ale ze Chevronka se stal veterán. Za ním dojel na krásném druhém místě kategorie a zároveň vítězně ve třídě E2 Ondřej Chytil s MTX 1-03. Formulí se sešla velká konkurence a pro naše bývalé vozy formule easter to bylo hodně těžké. Přesto se Ondřej pěkně prosadil a rovněž Petr Tykal byl pohodlně v první polovině všech monopostů a zároveň bezpečně třetí ve třídě.

I díky příznivému počasí, kdy nejenže nesněžilo, ale dokonce ani nepršelo, to byl krásný závod a nezbývá než se těšit na domácí závod Mistrovství Evropy ve Šternberku. Nebo si zkrátit čekání a již o víkendu si zajet do Náměšti nad Oslavou na tradiční závod okolo zámeckého areálu.



Autor: Roman Krejčí  (Všechny články autora)
Rubrika: Evropa  (Všechny články rubriky)




Článek publikován: 30.04.2019
Přečteno: 574 x
Stránka aktualizována: 27.08.2019

Související články:



REDAKCE: Roman Krejčí All rights reserved, Ó 2002-2017


Stránky vrchy.com jsou nezávislým informačním zdrojem o závodech do vrchu a na okruzích

[CNW:Counter] TOPlist