Rozhovor s R.Šenkýřem

Robert Šenkýř: Díky mému týmu můžu pořád myslet na titul

Letošní sezona Mistrovství Evropy v závodech automobilů do vrchu se pomalu blíží ke svému konci a výraznou naději České republiky na zisk titulu v kategorii cestovních vozů ještě pořád udržuje brněnský jezdec Robert Šenkýř. Třicetiletý pilot začal svou kariéru již v devatenácti letech s vozem Škoda Favorit a postupně se dostal až k současnému BMW M3 3.2 skupiny A, s nímž v loňském roce vybojoval evropský titul, který letos obhajuje. Přestože měl Šenkýř před odjezdem na další dva mezinárodní podniky, tento víkend ve francouzském Mont Dore a o týden později ve švýcarském St. Ursanne, velmi nabitý program, poskytl pro čtenáře Olomouckého dne krátký rozhovor.

Do letošní sezony jste vstupoval s jasným cílem – obhájit titul Mistra Evropy v kategorii cestovních vozů. Provedl váš tým během zimní přestávky na voze nějaké výrazné změny?

Auto jsme přes zimu upravili minimálně, nicméně hlavní úpravy jsme, bohužel, nestihli provést do začátku ročníku, takže se dělaly až v průběhu sezony, což v některých případech nefungovalo úplně dobře. Díky tomu jsem měl problémy na některých závodech, například ve Šternberku a Rieti.

Kromě vedení týmu a závodění zastáváte nově ještě jednu významnou roli, stal jste se letos na jaře otcem. Ovlivnilo nějakým způsobem narození dcery vaši rychlost a nasazení?

Zcela určite ne, ale samozřejmě cítím větší zodpovědnost. Rozhodně nezažívám situace, kdy bych před startem myslel na to, že mám doma dceru a díky tomu jel pomajeli. Myslím si, že jedu pořád stejně a také časy na různých tratích to ukázaly.

V italské Vallecamonice pak přišla ošklivá havárie, jejímž následkem byl váš vůz zcela zničen a tiskem proběhly dokonce spekulace o konci vaši kariéry. Nicméně již o čtrnáct dní později jste s novým BMW startoval na Slovenské Babě a hned z toho bylo první místo ve skupině A, kterým jste se udržel ve hře o evropský titul. Věřil jste sám v tak brzký návrat?

Nejdříve bych chtěl uvést na pravou míru fakt, že tiskem proběhlo něco, co jsem úplně neřekl. Snad možná náznakem, ale někdo z toho udělal konec kariéry, což jsem já nikdy neřekl. Je pravda, že když se vracím zpět k té havárii, tak jsem přemýšlel, že už je po všem, viděl jsem rozbité auto a před sebou jsem měl pouhých čtrnáct dní do dalšího závodu. Ale potom člověk přijede domů, malinko se otrká, rány přestanou trochu bolet a začne přemýšlet, co dál. Nakonec jsme se na to vrhli, sehnal jsem karoserii a díky mému týmu, který čtrnáct dní téměř nonstop pracoval, jsme stihli Slovensko. A vítězstvím jsem udržel kontakt s evropskou špičkou, takže můžu ještě pořád myslet na titul, zatímco kdybych Babu nejel, tak už by to byla jen pouhá teorie.

Koho v současné době považujete za svého největšího soupeře v boji o první příčku v Mistrovství Evropy?

Vím, že díky laborování ve Šternberku a v Rieti jsem ztratil dva vyhrané závody. Teď jsou tam na špici narovnaní čtyři jezdci skupiny N, dva ve skupině A a myslím si, že ještě šest lidí má pořád šanci na zisk titulu. Kdo bude největším soupeřem, to se ukáže až teď, během francouzského Mont Dore a švýcarského St. Ursanne. Myslím si, že právě tam už někdo odpadne a ta špička šesti jezdců ze zůží třeba na tři, kteří budou bojovat až do samotného závěru a doufám, že my v ní budeme.

Každý úspěšný závodník potřebuje určitý technický postup vzhůru, což dokázal například Otakar Krámský. Po třech titulech Mistra Evropy v kategorii cestovních vozů opustil BMW M3 skupiny A a přestoupil do skupiny CN sportovních prototypů. Neuvažujete také vy o podobné změně?

V současné době nevím, ale svou budoucnost určitě ve skupině CN nevidím a kariérní růst zaměřuji spíše na jinou disciplínu. Myslím si, že v závodech do vrchu už nemůžu víc získat a rozhodně si neumím představit, že bych se jim věnoval do konce svého života.

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho dalších úspěchů.