Rechbergu nový kabát slušel

Za účasti 19 českých pilotů pokračovalo evropské mistrovství vrchařů na oblíbeném kopci Rechberg nedaleko Grazu v Rakousku. Po pauze ho uspořádal nový pořadatelský tým, který se opravdu předvedl v tom nejlepším světle. Osobně jsem zde byl poprvé v roce 1997 a byl jsem tehdy nadšen. Celkově vše šlapalo, výborná přehledná trať, prostě výborný zážitek. Proto jsem se tu vždy rád vracel načerpat emoce i nadšení do začátku sezóny. Po mnoha letech však závod nepřinášel žádné výraznější novinky a trošku stagnoval. Ovšem při letošní obnovené premiéře jsme byli svědky obrovského posunu vpřed.

Obrovský zájem jezdců znamenal větší pozornost s uspořádáním parkoviště. Přes obtížné podmínky se i tento oříšek podařilo slušně rozlousknout. O velkoplošných obrazovkách, měření rychlosti na více místech jsme již informovali. Celkově vše šlapalo výborně, přes řadu havárií stíhali pořadatelé v pohodě tři tréninkové sobotní jízdy. Dvě závodní sice překryly polední pauzu, ale tu jsem neměl nikdy rád. Aby byl zážitek dokonalý, jezdci se postarali o mimořádné boje o absolutní vítězství a diváci zase vytvořili obrovskou kulisu, vždyť se mluvilo o návštěvě 35.000 fanoušků!

Rekordní počty přihlášených se projevily i do skutečně přítomných počtů vozů. Upřímně není jednoduché přesná čísla dát dohromady, protože někteří sice přijeli, ale neprošli technickou přejímkou, případně vůbec neodstartovali do tréninkových jízd. Osobně jsem napočítal 245 vozů, přičemž do tréninku nastoupilo o čtyři jezdce méně. Dalších dvanáct borců skončilo po poruše či havárii v tréninku. Odstartovalo tak 229 jezdců a v cíli bylo klasifikováno úžasných 215 pilotů. Dalším mohl být Nicolas Werver se svým krásným Porsche, ale v poslední zatáčce závodu ignoroval červenou vlajku a byl diskvalifikován. Asi nechápal, že když vidí až do cíle, proč by měl zastavovat… Ale faktem bylo, že hasiči se snažili běžet ze svého postu za cíl, kterým krátce předtím projelo hořící auto.

Tréninkové sobotní počasí bylo přeci jen aprílové a tomu odpovídaly i někdy nesouměřitelné časy. Jisté je, že si jezdci řádně otestovali techniku a zlepšili nájezdy trati. Ale třeba Fausto Bormolini musel být velmi zklamaný, když jeho Reynard dojel jen do první zatáčky ze startu, který byl posunut téměř na úroveň někdejšího retardéru. Zřejmě zradila, a ne poprvé, převodovka. Brzy by však měl být těmto problémům konec.

Velmi se zapotil domácí Karl Schagerl na voze VW Golf, který sice jednu tréninkovou jízdu dojel, ale ve druhém zničil motor. Následovala cesta domů pro náhradní blok motoru a po cestě, při které asistovala i policie byl přes noc motor vyměněn a přestavěn. Úžasný výkon, který jezdec okořenil fantastickými časy v závodě a obsadil absolutně desáté místo.

Při veškeré chvále na pořadatelský sbor je třeba přidat obdiv na zápas nervů, který nám nachystala trojice nejrychlejších. Náš Petr Trnka s Normou byl až neskutečně blízko časům Christiana Merliho s Osellou už v tréninku a pokračovalo to i v závodě. Merli sice zajel nejlepší čas, ale Petr ztrácel opravdu málo (1:45,786 vs. 1:45,879). A aby se oba nenudili, tak španělská hvězda Joseba Iraola (vůz Nova) vystřihl čas za 1:45,883… Neskutečná vyrovnanost po první jízdě. Hodně se dalo spekulovat, který z jezdců bude mít nejpevnější nervy, kdo ještě dokáže zrychlit, nebo naopak z nejrůznějších důvodů bude ve druhé jízdě pomalejší. A světě div se, zrychlit dokázali všichni tři a dali na obdiv své ocelové nervy. Je to skvělý příslib do letošní sezóny, která nabídne boje, které se jen tak nevidí. Merli dokázal zrychlit na 1:43,575, Petr se blýskl druhým nejlepším časem 1:45,615 a Iraola reagoval za 1:45,752. Fantastické boje to byly a nezapomínejme na skvěle rozjetého Corentina Starcka s dalším vozem Nova, který zaostával jen dvě vteřinky na jízdu.

O tom, jak kvalitní to byly závody svědčí pohled do výsledkové listiny, kde mezi prvními deseti jezdci najdeme 8 různých národností. Čtrnáct jezdců se dostalo pod dvě minuty na jízdu, ale pravdou je, že trať byla zkrácena na začátku i na konci, celkem o 600 metrů.

Tradičně se neztratila česká stopa v Rakousku. Sice účast našich jezdců byla slabší, než jsme byli zvyklí, ale i tak naši borci nezklamali a bojovali nejednou o vítězství ve svých třídách či skupinách. Největší úspěch samozřejmě vyjel Petr Trnka, který opět zvítězil v hodnocení sportovních prototypů v rámci ME i volného závodu. Tam startovalo několik jezdců podle starých pravidel, která umožňují dosahovat lepších časů. Ale ani Marcel Steiner nedokázal evropské, otáčkami motorů zpomalené, vozy s vyšší světlou výškou porazit. Během víkendu byl velmi rychlý Marek Rybníček se svým speciálem KTM, který se stále snaží o zařazení do ME. Když už to vypadalo, že homologace je v pořádku, objevil se nový problém, vůz nepoužívá klasické dvojí otevírací dveře, ale rovnou otevírá celou kabinu a s tím si technici v pravidlech neví příliš rady. Bohužel, ale snad to brzy bude vyřešeno. Každopádně Marek byl absolutně 16., ale zároveň druhý nejrychlejší ve skupině PF2 a třetí mezi uzavřenými cestovními vozy, když těsně porazil nádherné Porsche Ruperta Schweigera coby vítěze siluet.

Nejrychlejší naši formuli vodil Josef Hlavinka mladší. Už jsme si zvykli, že jeho Gloria jezdí naprosto na hranici možností a podle toho také vypadají výsledky. Josef byl nejrychlejší ve své třídě a zanechal za sebou řadu dvoulitrů i třílitrových monopostů. Podobně rychlý byl i Karel Berger s vozem Osella PA21 JRB. Také on si odvezl vítězství ve třídě v rámci ME a velmi dobře zabodoval i v rakouském mistrovství mezi dvoulitrovými spidery. Tam byl hodnocen na třetím místě ze 12 startujících včetně tří vozů do 1600 ccm.

Velmi rychlý byl i Martin Jerman, který své Lamborghini Huracan učí stále lepším kouskům. Již není svázaný pravidly skupiny GT, ale snaží se vůz lépe přizpůsobit na kopcové závodění. S další plackou startoval Zdeněk Kráčmar. Jeho Démon byl také velmi rychlý, když za sebou nechal ještě sedm jezdců sportovních prototypů. Mezi nimi byla i mladá Tereza Machová startující s dvoulitrovou Normou. V těsném souboji porazila Christiana Ruttera a další jezdce již s větším přehledem.

Mezi cestovními vozy o sobě dal vědět Jiří Theimer mladší s rychlým Peugeotem a Josef Dohnálek mladší s vozem Citroen. Stejně se snažil Jindřich Pluhař na Nissanu a Pavel Kotek s BMW. V obrovské konkurenci PF skupin to však naši neměli vůbec snadné. V rámci ME si Dohnálek vybojoval stříbrnou pozici v PF4, Jindřich Pluhař byl čtvrtý, Lukáš Müller sedmý a Adam Králík devátý v PF5. Pavel Kotel byl pátý v PF1, zatímco Martin Jerman šestý v PF2, kde skončil Jiří Theimer desátý.

V rámci historických vozů byl z našich nejrychlejší Petr Tykal s formulí MTX 1-03. Mezi více než šedesáti historickými vozy obsadil šesté místo, a hlavně vyhrál svou třídu E2, když mezi všemi monoposty byl druhý za Chevronem B38 Franze Hilgera, který startoval už na Ecce Homo 1989. Výborně zajel i Milan Stejskal na Ladě VFTS (vítěz D4), když byl rychlejší než Vladimír Konicar s BMW 2002, který vyhrál třídu A5. Neztratil se ani Michal Sedláček a Milan Vičar v cestovních vozech a mezi formulemi Aleš Gänsdorfer s MTX 1-10.

Závodní víkend to byl opravdu parádní a je ideálním příslibem pro krásné závody Ecce Homo, které hostí evropský šampionát první víkend v červnu. Bohužel ME už nejezdí Simone Faggioli, ale pravidelní účastníci jako Petr Trnka, Joseba Iraola či Corentin Starck jsou více než postačujícím pokračováním hvězdné úrovně skupiny E2-SC.