Rechberg 2011 - Reportáž

Ti, kteří přijeli na místo už ve čtvrtek dávali jasně najevo, že letos je dobré si přibrat místo tradičního krému na opalování spíše holínky a deštník. Nakonec byla tato slova více než zlatá, protože si počasí dělalo opravdu co se mu namanulo. V pátek večer se roztrhala obloha a vypadalo to nadějně, ale pak opět přišly dešťové přeháňky, několikrát zapršelo i v noci. Ráno se postupně obloha vybrala ke sluníčku, takže to nevypadalo špatně. Ovšem druhý tréninky lilo jak z konve. Pak se zase postupně začala dráha osychat… Podobné to bylo i v neděli. Sice v noci nespadla ani kapka, ale zdánlivě dobře načatý závod byl v průběhu první jízdy nakonec přerušen z důvodu nutnosti přezout pneumatiky. Tím se docela zamíchalo pořadím, které vyznělo nejlépe pro domácího miláčka Andrease Marka, o kterém se zbytek dne jinak perfektní komentátor, rozplýval, jak to kluk pěkně zajel, že byl absolutně na stupních vítězů… Druhá závodní jízda nabízela přeci jen více objektivity, byť někdy pršelo víc, někdy méně a na konci dokonce dráha usychala. Tím byly karty rozdány, jak si s těmito nástrahami přírody poradili samotní jezdci si můžete přečíst v následujících poznámkách.

Historické vozy

Tradičně výborně obsazený závod historických vozů včetně hodnocení do seriálu ME nabídl i letos řadu zajímavých exponátů. Tím asi nejzajímavějším byl vůz Porsche 935 někdejší skupiny 5, který nevodil nikdo jiný, než bývalý Mistr Evropy Jean Marie Almeras (na obrázku). Byl to nejen krásný pohled na kus opravdové historie závodů ME, ale i pastva pro oči pamětníka těchto speciálů, které ovládaly i okruhové závody na přelomu 70. a 80. let. Almeras jel na Rechbergu možná vůbec poprvé, protože v dobách, kdy vyhrával, se v Rakousku jezdil závod Alpl, nikoliv Rechberg v rámci ME. Na první suché závodní jízdě si vyjel pěkné třetí místo, ale po zkušenostech ze třetího tréninku, kde po Bormoliniho šikaně skončil v lese ve vysoké rychlosti v divokých hodinách a poškodil přední spoiler, ve druhé závodní mokré jízdě výrazně zpomalil a jel vyloženě na jistotu a klesl o několik příček v celkovém pořadí historických vozů Celému závodu dominovala dvojice Martin Vondrák a Luigi Bormolini. Osella italského jezdce získávala zejména na rovinkách, ale odvážná jízda Vondrákova slavila úspěch a náš jezdec tak dokázal obhájit své loňské vítězství. Velmi dobrý dojem udělali i další čeští jezdci, zejména Oskar Král, Petr Tykal, Josef Michl a Vladimír Konicar.

Současné vozy

Velké závody se daly očekávat ve skupině E/D/E2-SS, tedy klasických monopostů - formulí, kde muziku přitvrzovala dvojice vozů Osella FA30. Favorizovaný Simone Faggioli ovládal všechny tréninkové jízdy rozdílem mistra. Ovšem Marcel Steiner na druhém voze trošku zaostával za očekáváním. Je to totiž velmi rychlý a zkušený jezdec. Ovšem v Rechbergu byl nováčkem, ze kterého si počasí dělalo rozmary, takže se mu trať hůře učila. Přesto to byl právě on, kdo se objevil po první jízdě v čele absolutního pořadí. Nebylo to tím, že by jel v nějakou lepší dobu, prostě zajel pěkný čas. Co se stalo s časem Faggioliho v první jízdě se mohu spíše dohadovat. Faktem je, že před ním jel Waldy, který zajel přesně o 30 sekund horší čas než Faggioli, takže je velmi pravděpodobné, že Waldy udělal na trati chybu a Faggioli ho prostě na dráze dostihl, ale nedokázal ho předjet a proto ztratil cenné sekundy a propadl se na 9. místo. Na podobné situace není Simone příliš zvyklý, takže vzal vše do svých rukou ve druhé jízdě, kdy jel doslova jako raketa. Na měřeném úseku před zatáčkou dříve známou jako Remus, dnes Puntigamer, mu naměřili 224km/h. Přes 200 se dostal jinak pouze divoce jedoucí Jaro Krajčí, který zdejší trať umí jako málokdo. Řada jezdců s formulemi 3000 zde jela okolo 180km/h včetně Steinerovy FA30. Byl to opravdu šílený rozdíl a najetých 8 sekund v cíli, které zaručili Simonemu vítězství v tomto závodě. Marcel Steiner si tak připsal velmi cenné druhé místo. Přes nápor Jaro Krajčího dokázal třetí místo obsadit Milan Svoboda, pro kterého je letos ovšem prioritní FIA Challenge, nikoliv ME. Miloš Beneš, který se objevil na druhém místě po první jízdě bohužel ve druhé ztratil, když neměl medium pneu, ale jel na mokrých. Nakonec z toho bylo páté místo před Václavem Janíkem, kterému jakoby by rovinkách chyběla rychlost. Do první desítky se vešel na osmém místě klasifikovaný Otakar Krámský, který působil klidným dojmem na trati i mimo ni. Příliš se nedařilo tradičním Italům. Napione vůbec nepřijel a Fausto Bormolini v první jízdě havaroval a odstoupil. Podobně dopadl i Laszlo Szasz, který ovšem havaroval hned v prvním tréninku a svůj vůz poškodil o něco víc a potvrdil svou neblahou bilanci svých účastí na Rechbergu, kdy do třetice závod nedokončil.

Příjemně obsazená byla skupina sportovních prototypů, tedy skupina C, kam patří jednak bývalé vozy skupiny CN, ale i spidery se silnějšími motory, které umožňuje skupina E2-SC. Na startu se tak kromě starších modelů Osella PA20S či Lucchini objevila i trojice moderních spiderů Osella PA30. Největším favoritem tak byl Ital Adriano Zerla, kterému loni shořela jeho osella, tak jezdí nyní s vozem PA30 a může atakovat špičku v absolutním pořadí. Poměrně dost startujících však postupně během tréninků i závodů řídlo, bohužel do startu pak nenastoupil po problémech s diferenciálem ani Petr Vítek, který zde mohl zajet velmi pěkný výsledek. Cíl neviděl ani jeden ze dvou vozů PRC či Lucchini Itala Peroniho. Krásně vodil svou dvoulitrovou Normu M20 Dušan Nevěřil, který dokázal s tímto vozem na mokru dosahovat rychlosti i vyšší než třílitrové Oselly. Právě v této druhé jízdě byl celkově druhý, v součtu jízd bohužel pátý, i když vítěz dvoulitrové třídy. Za vítězným Zerlou dojeli bratři Behnkové na Osellách PA20S. Další PA30 s motorem Zytek dojela čtvrtá s Mauriziem Roasiem za volantem.

Ve skupině A jel o pověstný chloupek dojel druhý Jaromír Malý, když už to vypadalo, že by mohl zvítězit a porazit Švýcara Rogera Schnellmanna. Třetí místo obsadil Lukáš Vojáček před dravě jedoucím Silvestrem Mikuláštíkem se Škodou Octavia, který ovšem nebodoval do ME.

Mezi enkaři se našim příliš nedařilo. V ostré konkurenci byl šestý Jiří Los hned před Martinem Jermanem a výborně jedoucí Gabrielou Jermanovou, totiž již Sajlerovou. Oskar Beneš bohužel opřel své Mitsubishi o zeď v první šikaně již v tréninku a do závodu tak nenastoupil.

Velký souboj se očekával ve skupině siluet, tedy E2-SH, kde si na legendárního Georga Plasu chtěl počíhat domácí jezdec Erich Edlinger. Oba mají pro letošní rok novopečené vozy. Tentokrát však Plasa zkrátka na Edlingera nestačil a projevovalo se to nejen na výsledných časech, ale i na maximálních rychlostech v měřeném úseku. Nakonec z toho byl 9ti sekundový rozdíl a patrně dost přemýšlení pro Němce Plasu.

Velmi slušná účast zajímavých jezdců i vozů, rozmary počasí a všudy přítomné bahno, které zejména jezdcům po startu velmi znepříjemňovalo život - to byl letošní Rechberg.