Ecce Homo 2011 - Faggioli porazil i počasí

Letošní šestý podnik seriálu Mistrovství Evropy v závodech automobilů do vrchu, jinak také 31. ročník ME na zdejší 7800 metrů dlouhé trati, přilákal na start opravdu parádní sestavu jezdců a vozů z řady zemí Evropy. Nechyběli tradiční Italové, ale start jezdců ze Švýcarska, Lucemburska, Belgie, Polska, Slovinska, Srbska, Rakouska, Slovenska, Německa.... dělal závod opravdovým evropským podnikem. Navíc se zde sešla šestice vozů Osella FA30/PA30 s motory Zytek, které jsou dnes nejlepšími vozy pro závody do vrchu na světě.

Tréninkové jízdy doprovázelo krásné slunečné počasí a časy jezdců odpovídaly přítomné konkurenci. Nebylo až tak s podivem, že čas jen něco málo desetin nad 3:00 nestačil na lepší než osmé místo! Do pátého místa se umístili 4 nejrychlejší jezdci s vozy Osella FA30. Jediný, kdo dokázal třetím místem narušit jejich hegemonii byl famózní Jaro Krajčí, který prolétl tratí Ecce Homo poprvé ve svém životě pod hranicí tří minut. Nicméně nikdo nedokázal výrazněji ohrozit Simone Faggioliho na prvním místě. Jeho Osella prosvištěla tratí za 2:53,85. Velmi rychlý byl i Marcel Steiner, jedna z hvězd letošního závodu, stejně jako Guy Demuth. Oba jezdci jeli Ecce Homo poprvé. Guy Demuth nám potom v sobotu večer v rozhovoru svěřil, že se mu trať líbí, ale že ji ještě nezná. Označil to za svůj handicap, protože občas nevěděl co bude následovat. No a poslední zmínkou byl povzdech nad tím, že v některých hodně rychlých pasážích jeho vůz na nerovnostech skáče do vzduchu, což mu na klidu nepřidá. Nicméně počítal s tím, že se v rámci nedělních jízd bude zrychlovat a také jeho mechanici právě změkčovali dost tvrdý podvozek jeho vozu Osella FA30, které nese výrobní číslo 9 a je poslední vyrobenou Osellou FA/PA 30. Takže jich není 8, ale devět. Přes horečku potvrdil výbornou formu Otakar Krámský, který byl v tréninku sedmý za Fausto Bormolinim a před jezdci Benešem, Janíkem či Svobodou.

Nedělní ráno přivítalo Šternberk opět krásnou azurovou oblohou a vše se směřovalo k závodu, který měl vstoupit do historie jako nejrychlejší Ecce homo všech dob. Mluvilo se o časech, které by první desítku jezdců mohly posunout pod hranici 3 minut na jízdu, umocněno vyrovnanosti pole to bylo opravdu fascinující a vzrušující. Žel ještě, než vyjeli nejrychlejší jezdci skupin E2-SS a E2-SC, tedy formulové monoposty a sportovní prototypy, začalo stále více poprchávat. Někteří jezdci ještě na slickách měli plné ruce práce, aby svou první jízdu v pořádku dokončili, byť s téměř minutovým zpožděním oproti tréninku. Bylo jasné, že krásný a dlouho připravovaný závod bude poražen počasím, které si vybralo krutou daň na divácích i jezdcích. Vždyť někteří jeli ještě na suchu, jiní na mokru na slickách a zbytek potom na mokrých pneumatikách v dešti. O rekordech v absolutních číslech jsme si mohli nechat opět jen zdát. Ale přesto ještě v době před sprchou došlo k několika krásným nájezdům, které se zapíšou do análů historie závodu. Byl to čas Georga Plasy, který se svým BMW 134 Judd vylétl do cíle v čase 3:02,199 nebo Slovince Aleše Preka, který své Mitsubishi Lancer nechal projet cílem v čase 3.28,569 což je jednoznačným rekordem skupiny N o kterém e jezdcům skupiny A může jen zdát.

Deštivé počasí zmařilo závod, nicméně vytvořilo situaci, kdy se mluvilo o absolutním vítězi Ecce Homo. Kdo jím letos bude? Ačkoliv by asi málokdo před víkendem řekl jiné jméno než Simone Faggioli, nyní se skloňovalo nejvíce jméno Georg Plasa. Opravdu to vypadá pro německého jezdce a konstruktéra mimořádně dobře, když si na Faggioliho vyjel po první jízdě díky počasí téměř půl minutu. Ale ve hře byl i Dan Michl, který ztratil 10 sekund a všichni dobře věděli, jak rychlý dokáže Dan Michl na mokru být. Schylovalo se k infarktovému šílenství v boji o absolutního vítěze. Vyjíždí Dan Michl na dobře pracujících pneumatikách Dunlop... Jede výbornou jízdu, hned za ním vyráží monstrum s Georgem Plasou za volantem. Otázka zní - dokáže Michl ujet o 10 vteřin Plasovi na mokru? No, mohl by.. už Rechberg ukázal, že je Plasa na mokru porazitelný a oněch 150 koní navíc oproti Michlovu vozu je na kluzké trati spíše nevýhodou. Ale nezapomínejme ani na hvězdu první třídy, tedy Simone Faggioliho... Vždyť on a jeho pověstné Marangoni dokázaly nejeden zázrak na závodech do vrchu. Výpočty, porovnávání jiných závodů s podobným osudem.. to zaměstnávalo mou mysl přes pomyslnou obědovou přestávku. Ozvala se však vysílačka z trati. Copak se stalo? Nešlo příliš rozumět, na trati byl Michl i Plasa, čas v cíli zatím žádný. Pohled na Josefa Michla, který vše sledoval z prostoru startu a netrpělivě čekal na výsledek jízdy svého syna, ačkoliv sám měl již svou jízdu s historickým Porsche v klidu za sebou. Snad se snažil nedívat na displej s časy dojezdů jezdců příliš často, přesto zkoušel telefonovat, zjišťovat... zpráva z rozhlasu ovšem dává rozuzlení během několika okamžiků... Plasa má defekt! Nakonec to možná nebyl ani tak defekt, jako poškozený přední závěs kola, v každém případě to znamenalo jediné - Georg Plasa letošní Ecce Homo nevyhraje. Dan Michl protíná pomyslnou cílovou pásku výborným časem 3:34.99 a je jediným jezdcem se součtovým časem pod sedm minut. Chvíli se zdá, že je rozhodnuto. Náskok 20ti sekund z první jízdy na Faggioliho.. může to stačit? Určitě ano.. ale... no... možná to stačit nebude! Jedou další jezdci sportovních prototypů a formulí. Petr Rokyta neobjel ani jeden trénink kvůli problémům s elektronikou, nebo chcete-li prohnilým kabelům. Na svůj start si musel vyžádat povolení, které dostal, přesto startoval mezi prvními a... jel první jízdu na suchu. Rokyta nenechává nic náhodě a od startu prohání svůj Ligier co to dá a dosahuje se svým dvoulitrem fantastický mokrý čas na úrovni Dana Michla a vyskakuje na druhé místo absolutně. Je prakticky jasné, že mu nikdo z trojice silných vozů Osella PA30 vítězství v závodě ME nevezme. Je to historický úspěch Petra Rokyty, který měl v posledních závodech tolik smůly, že mu to musel každý přát, když mu teď jednou fortuna byla příznivě nakloněna. Řada jezdců vynechává druhou závodní jízdu. Je to škoda a počasí si tak bere pro nás fanoušky a diváky krutou daň. Už nevidíme Itala Napioneho, ani Slovince Stankoviče, Maďara Szasze, našeho Nevěřila, dokonce ani Krajčího, Švýcara Mullera... a co možná bolelo nejvíce, nevidíme ani dva vozy FA30 s Steinerem a Demuthem za volantem... Chybí i Rakušan Waldy, který v první mokré jízdě zaparkoval svou novou formuli do dvoumetrového příkopu. Je tak nějak morálně po závodech, nálada je posmutnělá, ale my stále bojujeme o body do ME a také o absolutního vítěze závodu s nejdelší tradicí a nejlépe podchycenou historii. Většina jezdců nestartuje kvůli nerovným podmínkám, kvůli dešti, kvůli tomu, že zkrátka přestal být závodem tím, na co se všichni těšili. Ale pak přijíždí na start Ital Simone Faggioli, který si nemůže dovolit vynechat jakýkoliv závod ME či CIVM (rozuměj italský šampionát do vrchu), protože má kalendář závodů našponovaný a jeho cílem je pouze titul. Faggioli volí ideální průjezdy po trati a neudělá žádnou chybu, jako Zerla, který se téměř přetočil do hodin, naopak Ital Faggioli zasazuje rozhodnou ránu počasí, které si myslelo, že změní dějiny závodu, dějiny neporazitelnosti Oselly FA30. Simone to dokázal a časem 3:14,669 si zasloužil absolutní prvenství a plný počet bodů do ME. Nemožné se stalo skutečností a Faggioli triumfoval potřetí za sebou ve Šternberku a navždy se zapsal mezi legendy nejen evropských kopců, ale i k legendám tohoto kopečku Ecce Homo pojmenovaného podle dvou sousoší Ježíše Krista.

Krásného pocitu vítězství ve skupině si dále užívali jezdci Prek ve skupině N, výborně rozjetý Lukáš Vojáček ve skupině A, jeho otec Petr Vojáček ve skupině GT, v siluetách se radoval domácí Milan Kašpárek na Audi. Mezi historickými vozy v kategorii 1 Josef Michl, v kategorii 2 potom Zdeněk Konečný, dále Petr Kolář v kategorii 3 a ve čtyřce zvítězil Martin Vondrák, který si připsal i absolutní prvenství mezi historickými vozy, které dotvářejí působivou atmosféru závodu Ecce Homo, který byl letos opravdu parádní a mohl být ještě krásnější, nebýt deště.