Můj zájem o motorsport byl vždy úzce spjat s historií a to nejen samotných závodů, ale i rodokmeny konkrétních aut. Vždy mne fascinovala auta, která prošla mnoha rukama známých i méně známých závodníků a jejichž život byl dlouhý plný poctivého závodění. Takže kromě samotných výsledků se snažím sledovat i výskyt konkrétních „chassis“, tedy šasí závodních vozů. V neoficiálním pořadí nejvíce odjetých závodů překvapivě vévodí vůz Osella PA20S výrobního čísla 50, které patřilo Otakaru Krámskému, který vůz zakoupil po evropském šampionu Italu Pasquale Irlandovi. Ale dnes se nebudeme zabývat aerodynamickými sportovními prototypy, ale technicky zcela špičkovou formulí 3, respektive zajímavou historií těch vozů, které se proháněly na závodech do vrchu.
Eufra
V roce 1990 vyjel velezkušený brněnský Jiří Mičánek s vozem Eufra 893 a patřil tak k jednomu z pvních jezdců u nás se „zápaďáckým“ vozem F3. Historie samotné značky je poměrně zajímavá. Oficálně se totiž jednalo o vůz Tark Aleko (Tark = Tallina Autode Remondi Katsetehas Estonia), tedy někdejší sovětskou Estonii, která chystala velký comeback, který nedopadl. Navíc tento vůz Tark Aleko byl v podstatě vyroben v Německu týmem Eufra (navržený bývalým pracovníkem týmu Zakspeed Johannesem Knappem). Nicméně oficiální první Eufra vyjela až o rok později v roce 1990. Přesto u nás tento vůz, který po Mičánkovi vodil Ivo Palmi od roku 1993 do havárie v Náměšti nad Oslavou v roce 2003, startoval tradičně pod označením „Eufra“. Tark Aleko byly vyrobeny dva kusy modelu v roce 1989. Mičánek zakoupil ten druhý s označením „JK173/02“. Historie tohoto podvozku, stejně jako prvního vyrobeného kusu, nebyla nikterak zářná, nicméně za tým Eufra Racing s tímto podvozkem jezdil Tom Kristensen a Ralf Kelleners, ale i méně známí Victor Rosso a Meik Wagner. Takže toho tento podvozek stihl celkem dost. Zajímavostí je, že první vyrobený kus „JK173/01“ pilotoval v roce 1992 Tomáš Karhánek.
Dallara
Jeden z nejstarších vozů značky Dallara u nás si připravil, dnes již bohužel zesnulý, vynikající vrchař Miroslav Fajkus. Jednalo se o model 393-004, tedy monopost postavený v roce 1993. Tehdy s ním vyjel Tim Bermeister a na německch závodech F3 se podvozku líbilo a v následujících letech ho postupně vodili Mario Münch, pak přešel do týmu známého Franze Wösse a za volantem se objevil Tobias Schlesinger , Christoph Fuchs a později Hrvoje Baric. Ještě v roce 1999 s ním jezdil Michael Aberer. U nás se objevil v roce 2001 s Miroslavem Fajkusem, posléze ho jezdil David Kostruh, ale vyzkoušel ho i Milan Kašpárek či Irena Steć.
Ještě dříve, v roce 1999 vyjel Jiří Mičánek se stejným typem, ale „F393-020“ Jiří Mičánek. Tento vůz prošel rukama týmu Abt Motorsport, kdy s ním jezdil v roce 1993 Christian Abt a o rok později Arnd Meier. V roce 2001 se s ním objevil Niko Pulič.
Sice ne v českých rukou, ale na českých závodech jsme měli možnost vídat vůz Dallara „F395-001“ v rukou Hermanna Waldyho juniora. V roce 1995 s ním jezdil Bertram Schäfer Racing s piloty Oliverem Tichym, Maxem Wilsonem či Jasonem Wattem. Ovšem také se za volantem tohoto podvozku objevil Nick Heidfeld a to se už dostáváme k hodně zajímavým jménům.
Novější vůz Dallara „F397-047“ vodil od novoty Leoš Prokopec (pozdější snowboardista), ale záhy vůz skončil ve Francii, kde s ním jezdil Sebastien Pierre.
Půvabná Edita Prášková osedlala Dallaru „F301-016“ v roce 2006. V tu dobu měl vůz za sebou již závodnická léta s týmem KMS, za který jezdil Robert Lechner, Ronnie Quintarelli či Wagner Ebrahim. Později s ním závodil Roman Hoffmann a od roku 2005 patřil týmu Franze Wösse s jezdci Christopherem Kuntzem a Diego Romaninim. Od roku 2012 je v rakouských rukách Antona Mandla.
O rok novější Dallaru „F302-006“ přivezl jeden z nejlepších jezdců novodobé historie závodů do vrchu Milan Svoboda v roce 2005. Tento vůz měl v rodokmenu tým Bertram Schäfer Racing a italského jezdce se jménem Vitantonio Liuzzi. Od roku 2007 ho vodil po Milanovi Jozef Toth, Vladimír Stankovič a také ho zkusil Petr Vondrák na Ecce Homo.
Dalším nám známým cizincem je Josef Tarmann a jeho „F302-032“, se kterou jezdilo několik zajímavých jezdců: za Mücke Motorsport Sven Heidfeld, Christian Klien, Robert Kubica, později Robert Kath, Johannes Theobald, Jan Seyffarth, Kevin Fank a Gina Maria Adenauer.
Další podvozek „F302-087“ přivezl opět Milan Svoboda pro sezónu 2007. Opět s bohatou minulostí týmu Van Amersfoort Racing s jezdci Jaapem van Lagenem a Kaichi Sato. Dále Franz Wöss Racing a řada jezdců: Olivier Muytjens, Franz Wöss, Thomas Holzer, Marcus Steinel, Sven Barth, Christopher Kuntz či Martin Konrad. Po Milanovi v roce 2010 s vozem vyjel Lubor Nový.
Další vozy Dallara vodil u nás Filip Zelenský. Nejprve to byla Dallara „F394-039“ po Francku Landeckovi, tedy příbuzném Miloše Zmeškala. Svou pouť tento vůz skončil po těžké havárii ve Šternberku. Filip ale nezanevřel a zakoupil „F394-050“. Tato Dallara měla taky zajímavý rodokmen. Úspěšně s ní jezdil Jaroslav Kostelecký z Mostu, pak se blýskla v rukou Martina Říhy, ale ještě před nimi se toulala na Gibraltaru v rukou jezdce Saracena. Návaznost na Pedra de la Rosu se nepodařilo potvrdit.
Reynard
V týmu Jiřího Mičánka se objevil v roce 1993 Jiří Jupa za volantem Reynardu „913-014“. S vozem původně jezdil tým Marko RSM a jezdci byli Joachim Koscielniak, Derek Higgins a Markus Grossmann. Kromě Jupy s vozem u nás závodil i Milan Kusý.
Zajímavá byla i historie dalšího Mičánkova vozu „913-015“. Za stejný tým Marko RSM s ním jezdil Sascha Maassen. V roce 1993 ho společně s předchozím podvozkem připravil pro sebe Jiří Mičánek. Za volantem se opět objevil i Jiří Jupa a posléze Jaroslav Baránek a Tomáš Jung.
Reynard „923-005“ u nás jezdil v závodech do vrchu Adolf Fešárek a taky Palmi. Od roku 1998 s ní tři sezóny odjel Jaro Krajčí. Nicméně historii tohoto podvozku začal psát Pedro Lamy a po něm Tomáš Karhánek v německé F3.
