Příjemné završení těch nejzajímavějších podniků konaných letos na automotodromu v Brně obstaral podnik nazvaný jednoduše Masaryk Racing Days hostující středoevropský šampionát FIA okruhových závodů obohacený o atraktivní BossGP sérii a do minulosti zaměřený seriál HAIGO s monoposty i cestovními vozy. Každý divák si jistě našel své oblíbené místo v bohatém programu, ať již to byl pohled na neskutečně hlasitý projev nejrychlejšího monopostu F1 Rakušana Ingo Gerstla, nebo špičkové výkony vozů formule 3 či atraktivní divize 5 bojující společně s divizí 4.
Okruhové závody nejen u nás, ale i v okolních státech zápolily s počtem startujících, až se postupně nejlepší řešení našlo v rámci společného seriálu FIA CEZ, který do svých řad láká jezdce nejen okolních států, ale třeba i vzdálenějšího Švýcarska, které je proslulé velice rychlými vozy formule 3 a tentokrát přijel třeba i špičkový tým Horag mající neskutečné zkušenosti na poli velkých závodů sportovních prototypů té nejvyšší úrovně. Měl jsem možnost si popovídat s členem rodiny Markuse Hotze, který sám jezdíval po řadu let nejen na mosteckou Interserii, ale svou formuli 3000 značky Lola proháněl koncem 80.let na Ecce Homo, kde stanul dvakrát na třetím místě absolutně. Bylo mi potvrzeno, jak rádi se do Brna tito Švýcaři vrací přesto, že je to pro ně dost dlouhá cesta. Letos přivezli dva vozy Ligier, jeden ve specifikaci LMP3 a druhý experimentální prototyp JS 53T, který je atypicky osazen turbomotorem Peugeot. Právě tento hbitý prototyp krásně míchal pořadím pravidelných účastníků FIA CEZ. Právě tam mohou sportovní vozy startovat bez omezení objemu motoru. To například v Českém mistrovství nabízí „plackám“ pouze dvoulitrovou třídu. Jinak je třeba říct, že v rámci jednoho závodu je vyhlášeno i národní mistrovství Slovenska, Maďarska či Polska a popisovat do detailu vše by bylo poměrně až příliš odborné. Za mne je důležité, že se našel způsob, jak postavit na start plejádu atraktivních vozů v naplněném startovním poli. O nejrychlejší časy se starají speciály divize 5, na které je radost pohledět, ale o nic pozadu nezůstávají různé deriváty vozů skupiny GT, respektive GT3 a cupových odnoží. Trošku problémem bývají starty, kdy patrně až příliš otevřené nůžky benevolence předpisů či kontroly GT vozů dochází k tomu, že se mohutné vozy GT ženou před prototypy, které jsou sice na jedno kolo i o několik sekund rychlejší, nicméně na zrychlení po startu ztrácejí. Podobných seriálů, kde jezdí bok po boku vozy GT a prototypy bylo odjakživa po světě nespočetně a vlastně je to po celá desetiletí i duch samotného Le Mans. V tomto světle působí pak trošku prostoduše některá prohlášení, že míchat divizi 4 a 5 není dobré. Naopak je to nádherné koření závodů a můžeme být rádi, že tu máme jakousi obdobu třeba Asian Le Mans Series, kde startovaly právě vozy skupin CN, LMP3 a GT3 a GTC. Věřím, že všichni najdou společnou chuť dále vytvářet atraktivní závody nejen pro samotné týmy, ale i pro oko stále vzácnějšího diváka, který je už dávno zvyklý vybírat si jen to nejlepší a to je potřeba mu také předkládat. Myslím si, že právě toto se tentokrát podařilo na výbornou a jsem moc rád, že takový závod se v Brně jel a určitě i v budoucnu jezdit bude. Nedělní sprint ovládl zmíněný vůz Ligier JS 53T jezdce Benjamina Hotze před továrním speciálem Praga jezdce Aleše Jiráska. Pak už to bylo nabité souboji vozů Lamborghini či Audi, ze kterého nejlépe v neděli vyšel Richard Chlad mladší s Audi. Sobotní závod byl bohužel poznamenán dvěma vážnými kolizemi v úvodní zatáčce, které způsobily odstoupení hned několika atraktivních vozů a samozřejmě i velké škody na materiálu. Po obnovení závodu se mohl radovat vítězný Josef Záruba s Mičánkovým Lamborghini před Jiráskem na Pragovce a Chladem mladším s Audi. Ve vytrvalostním hodinovém Endurance závodu to pak byl Jirásek s vozem Praga, který nakonec překvapivě těsně zvítězil před Marcinem Jedlinskim na Audi R8 GT3. Trošku zamrzela skutečnost, že jediný vůz LMP3 českého týmu Janík Motorsport nedokázal navázat na slibné tréninkové časy a prakticky ve všech závodech se propadl za vozy GT. Neméně zamrzela skutečnost, že řada domácích špičkových jezdců má více práce v chodu jednotlivých super týmů a méně prostoru za volantem závodních vozů. Ale taková je dnes situace a tak nezbývá, než se spokojit s pohledem na to, jak skvěle organizují svou práci piloti jako třeba Robert Šenkýř či bratři Mičánkové, kteří by bezpochyby výrazně obohatili závodní atmosféru na trati.
Příjemným překvapením byla jízda Václava Šafáře ve formuli 3, když dotíral na Sandro Zellera s další velmi známé a rychlé švýcarské rodiny. Nakonec z toho bylo úžasné pole-position a dvě druhá místa, ale hlavně v prvním závodě to vypadalo ještě slibněji, když e Šafář probojoval do vedení závodu, který však byl předčasně ukončen červenou vlajkou a pořadí se vracelo zpět. Nicméně takový debut ve formuli 3 je opravdu příslibem do budoucna a nezbývá než doufat, že mladý český jezdec bude mít správné a realistické cíle, za kterými půjde dál. Přeci jen je škoda, když se někteří jezdci příliš upnou na nereálné sny o F1, kterým obětují vše a pak po pár letech v nesčetných formulových seriálech končí pomalu v zapomnění. Daleko úspěšnější tažení se nabízí v cestě světových závodů GT vozů nebo prototypů.
Diváky jistě nejvíce (příjemně) šokovaly vozy BossGP, jejichž řev připomínal doby, kde závodní vozy opravdu zpívaly hlasitě a ve vysokých otáčkách. Zejména Toro Rosso jezdce Ingo Gerstla nabídla ten správný ef-jedničkový zvuk. Svou nadvládu v tomto seriálu dokonale ukázal Rakušan i v Brně, kde si se svými soupeři vlastně pohrával v obou závodech a bez problémů zvítězil. Další dvě místa patřila dalším vozům někdejší formule 1, totiž Benettonu Američana Stratforda a Super Aguri Wolfganga Jaksche. Mezi dalšími jmény mne zaujal Florian Schnitzenbaumer, který v roce 1998 v Brně vodil prototyp PRC v rámci závodů SportsCars Challenge nebo Andreas Fiedler, který letos v Brně při jarním závodě do vrchu na autodromu předváděl rychlou placku PRC WPR60. Nicméně oba zmíněné starty Rakušanů v minulosti překazily technické problémy, které se jim za volantem formulí naštěstí vyhnuly.
Závodů se jelo, jak jsem zmínil mnohem více a jednotlivé výsledky jsou pochopitelně k nalezení na stránkách automotodromu. Dobrý dojem rozhodně zanechaly i ty jízdy, o kterých se v detailu nezmiňuji, jako třeba dvoulitrová třída divize 4, kde díky početným a krásným vozům Lotus Exige bylo také na co koukat. V nedělním závodě se radoval Petr Mandelík z vítězství.
Početné divácké publikum jistě odcházelo spokojené a zajisté se příště vráti opět do ochozů Masarykova okruhu.
