Svůj první závod do vrchu jsem viděl v roce 1989 a bylo to slavné Ecce Homo. Sice jsem se snažil přesvědčit rodiče v roce 1984, abychom si udělali výlet do Šternberku na vozy BMW M1, které jsme už znali z Havířova, ale bohužel se to nepodařilo prosadit a tak střední škola a přeci jen samostatnější věk, mi pomohly k tomu, že jsem se svým spolužákem vyrazil časně ráno vlakem do Šternberku, abychom byli svědky závodu ME. Zážitek to byl obrovský a další léta jsme už jezdili i na tréninky a přespávali na malých nádražích mezi Olomoucí a Šternberkem, za což děkuji ČD :)
Proč to píšu? Protože to byl zlomový závod, který přesměroval můj zájem od okruhů výrazně směrem k závodům do vrchu. Ne, že by mne okruhy přestaly zajímat, ale začal jsem se věnovat systematicky závodům do vrchu a také začal sbírat výsledky a hledal starší články v domácích časopisech. Od roku 1993 jsem začal rozesílat dopisy po evropských závodech s prosbou o zaslání výsledků. Měl jsem celkem štěstí a drtivá většina pořadatelů mi opravdu výsledky zasílala. Byl jsem rád, že už nemusím u tabule s výsledkama opisovat jednotlivé časy všech jezdců a přiznávám se, že v roce 1991 jsem z nástěnky výsledků Ecce Homo jeden papír odnesl... Ale mám ho dodnes a odnesl jsem ho až asi hodinu poté, co jsem se snažil všechny časy opsat, ale nebylo to v mých silách… Zhruba od roku 1997 jsem začal sešity s opsanými výsledky nahrazovat databází v počítači. Cíl byl jasný, pokusit se přepsat všechny závody Mistrovství Evropy od samotného vzniku a to pokud možno s kompletními výsadkami. Dodnes to považuji za krásný cíl, ale nevím, jestli se někdy uskuteční. Během let jsem se dostal k řadě archivům bývalých či aktivních jezdců. Tam mi hodně pomohl pan Charouz starší, který vedl velmi slušná archiv svému synovi Antonínovi, který výrazným způsobem působil na evropských kopcích. Perný den strávený v Praze u kopírky hodně pomohl doplnit sbírku.
Ovšem zásadním způsobem jsem se vložil do studia historie v roce 2016, kdy jsem si dal za cíl vydání obsáhlé knihy, která bude mapovat celé ME v jeho historii, tedy nejen od roku 1957, ale i ročníky z třicátých let, které měly evropský statut. Zaplatil jsem si archivy některých časopisů a začal systematicky doplňovat zdroje a chybějící závody. Těším se na statistiky počtu vítězství ve skupinách na závodech ME, které nemá k dispozici zatím nikdo. Ostatně i celkové počty vítězství v závodech ME nemají svou oficiální podobu. Je to tak práce nejen mravenčí, ale i objevitelská. Díky poměrně slušné mediální popularitě kopců do roku 1970 a také díky zakoupené literatuře se mi podařilo poměrně pěkně doplnit velké procentu výsledků tě nejstarší doby. Když jsem zjistil, že paní Stenger má doma poměrně velký archiv po svém manželovi Herbertu Stengerovi, bylo jasné, že cesta do Německa opět pomůže výrazným způsobem doplnit sbírku. Ovšem realita předčila mé očekávání. Protože muzeum Herberta Stengera v Sommerkahlu je opravdu nádherné, úžasné a nabízí tolik informací o historii závodů do vrchu, které jsem pokupě za celý život neviděl. Vím, že ani sedm hodin strávených ofocováním výsledků či článků z časopisů zdalela nestačilo, přesto přivezeného materiálu v ofocené formě dodává mé práci hodně přijemný pocit a těším se, až vše zapracuji a budu moct říct, že už mi chybí jen pár konkrétních závodů, které se pokusím individuálně sehnat u dalších jezdců. Ale opravdu, co bylo vidět u Evi Stenger, to bylo naprosto fascinující a krásně zpracované v prostorách bývalé dílny, kde se postupně střídaly vozy Ford Escort, Ford Capri Zakspeed Turbo, Osella PA7/8 či plejáda vlastní výroby Equipe Stenger. Všechno vozy, které díky svému jezdci zaznamenaly stovky vítězných pohárů, které jsou stále k vidění právě v muzeu. Tam člověk také pochopí, jak všestranný Herbert Stenger byl, čemu všemu se dokázal věnovat a to vždy naplno a špičkově, tedy nejen v motosportu, ale třeba i v myslivosti. Velmi děkuji za umožnění návštěvy, protože se jedná o soukromou sbírku a věřím, že se tam ještě vrátím, protože jsem se například vůbec nedostal ke dvěma bednám plných programů ze všech možných závodů.. A rovněž se těším, až všechny ty nabité vědomosti budu moci sdílet prostřednictvím knihy, na kterou si sice ještě pár let počkáme, ale která, pevně věřím, bude biblí každého fanouška evropských kopců. A právě paní Stenger ponese obrovskou zásluhu, co se nabitých zdrojů týče.
