úvod | hledej | debata | forum | MMČR | MČR HA | foto | foto Fryba | video | LeMans/WEC | piloti a týmy | Evropa | inzerce | motorshop | historie | okruhy | odkazy

Klasické vozy skupiny C na kopcích

Ohlédnutí za netradiční účastí speciálů uzavřené skupiny C na závodech do vrchu

Závody do vrchu jsou tradiční sprintovou disciplínou. Naopak uzavřené sportovní prototypy skupiny C byly určené pro vytrvalostní závody Mistrovství světa či 24 hodinový maraton v Le Mans. Přesto se řada těchto vozů, i speciálně postavených, v závodech do vrchu se střídavými úspěchy, objevila. Podívejme se do historie, která se začala psát rokem 1982, kdy FIA přivedla nové rozdělení skupin pro závody.

Od roku 1976 byla vypsána skupina 6 (nebo B6) pro převážně otevřené sportovní prototypy. Kouzlo skupiny 6, čili placek, spočívalo v jednoduchosti a přehlednosti předpisů. Stejný vůz mohl jet oblastní závod do vrchu u nás stejně jako třeba Mistrovství světa. V praxi byl vlastně jediný rozdíl v objemových třídách, jinak skutečně pravidla byla nastavena tak, že výrobci sportovních vozů měly obrovský trh a tím pádem i příznivé ceny. Ostatně úspěšných konstrukcí, jako byla třeba Lola řady T29x nebo Osella PA9, bylo vyrobeno přes 100 kusů. Pak přišlo přerozdělení skupin FIA ve zmíněném roce 1982 a vznikla atraktivní, leč drahá a pro kopce i těžká skupina C.

Ačkoliv nejvyšší úrovně seriálů se musely rychle přizpůsobit nově vzniklé situaci, kopce měly přeci jen delší čas na přizpůsobení. A jako mnoho dalších se vlastně nikdy nepřizpůsobily. FIA sice oficiálně vypsala skupinu C už v roce 1982 při ME do vrchu, ale auta byla příliš drahá a nepříliš vhodná… O rok později se stále skupina C vypisuje oficiálně v ME a od roku 1984 pak C1/C2, tedy i nově vzniklá, slabší, levnější odnož skupiny C. Ale ani ta pochopitelně nemohla nahradit snadno dostupné placky objemové třídy 1300ccm, kterých bylo po Evropě po stovkách, stejně jako šestnáctistovek a silnějších. Ostatně ani prestižní DRM přesun do skupiny C nezvládlo a zaniklo. Interserie si pozvala na pomoc vozy Can-Am, aby přežila. Tak bychom mohli pokračovat. Národní okruhové závody buď zanikly, nebo zkrátka tolerovaly starší i nově vzniklé spidery postavené podle pravidel skupiny 6, případně začala ona rozštěpenost a národní federace byly nuceny vymýšlet různé odnože skupiny sportovních vozů. Nakonec i FIA musela couvnout a vypsat tzv. skupinu C3 od roku 1987. Naopak vozy klasické skupiny C už od roku 1985 v regulích ME nefigurovaly…

Ovšem začátky v roce 1982 nebyly úplně špatné. Hvězdný pilot Marc Surer v barvách továrního vozu Sauber SHS C6 vyrazil na závody do St. Ursanne a dominoval společnému hodnocení B6+C a připsal si vítězství v závodě ME. O týden později za volantem stejného vozu chassis 82-C6-01) učaroval divákům Mario Ketterer. I on vyhrál hodnocení závodu v rámci ME. Ovšem nepochopitelně nebyl hodnocen společně s vozy skupiny 6, jako Surer, ale zvlášť. Snad proto, že se tu objevil i přímý soupeř Anton Fischhaber na voze URD C81 týmu Kannacher, který byl také rychlejší, než Kurt Buess s Osellou triumfující ve skupině B6. To zní celkem slibně, ale bohužel tím úspěchy těchto vozů tak trochu končí…

O rok později se Marc Surer opět posadil do čistokrevného vozu skupiny C, tentokrát šlo o Cheetah G603. Bohužel šlo však o národní závod, nikoliv ME. Ohlášený byl i Jacky Ickx s továrním vozem Porsche 956 Turbo, ale nakonec jel pouze demonstrační jízdu… Proč? Asi by výsledek nebyl podle očekávání… Ostatně se tentokrát trápil i Surer, když na jedničku jezdil 130km/h a mnoho zatáček nedokázal jet pod plynem díky nevhodným převodovým stupňům. Snad i proto se už na kopce s vozy skupiny C nevrátil. Malou epizodou v rámci ME mohl být start Miroslava Adámka s prototypem Gebhardt C2 v roce 1984 na Ecce Homo. Bohužel zůstalo pouze u přihlášky…

Další účast vozů skupiny C na kopcích už byla vyloženě regionální záležitostí. Ve Francii se jim dařilo nejlépe a vznikaly zde kopcové speciály skupiny C2. Už v roce 1983 se představil Yves Courage s vozem Cougar v barvách známých z Le Mans. Sám úspěšný Norbert Santos vyrazil na kopce se svým modelem Norma M5 v roce 1987. Ale to už přes rok francouzské kopce vídaly oba vyrobené vozy Sthemo mající svou historii v závodě 24 hodin Le Mans či mostecké Interserii. Starší model SM01 si oblíbil Gérard Ferré (1986-91), líbivější z Mostu 1984 (i Le Mans) známé Sthemo C2 vodil Daniel Trameson (1985-1987). Ale ani Norma M5 nezmizela a koupil ji Gérard Abadie v roce 1988 a po sezóně 1991 ji prodal dále Christophe Malatestemu, který s ní jezdil ještě na konci tisíciletí. Čistokrevný speciál pro kopce pak postavil v několika variantách Daniel Roudet pod značkou Mecaredan. Zejména typ B904 byl výrazně k vidění opět až do konce devadesátých let. A tvarově vypadal jako vyspělý vůz skupiny C na rozdíl od původního modelu B842. Také původní motor 2000ccm byl na konci nahrazen agregátem BMW M1 3500ccm. Michel Choisy představil svou konstrukci MC a s typem MC006 jezdil do roku 1993. Ovšem jeho vůz měl možná blíže k vozům skupiny 5 a jakoby vycházely z jeho původního "á-pětkového" vozu Talbot MC. A ve Francii nemůžeme zapomenout ani na občasné starty vozu ALD. Aktuální vůz MS skupiny C v roce 1989 přivezl na evropský Mont Dore Didier Bonnet (chassis C2/05). A s vozem ALD C289 se měl na závodech roku 1991 objevit i Philippe Couesnon, ale jestli opravdu vyjel, nevíme. Tento vůz se o rok později pokusil o start ve 24 hodin Le Mans. Ale protože tam už neexistovala skupina C2, musel být výrazně těžší, než původních 750 kg. Navážených 876 kg místo 900 kg ovšem znamenalo vyloučení ještě před závodem. Zřejmě jako důsledek zmatků v zamýšleném startu v kategorii 2 a přeřazení do kategorie 4.

V Itálii se "céčkům" dařilo méně. Ovšem zásluhou jezdce "Kabiba" se objevoval zajímavý vůz Olmas GLT200 C2 letech 1990-92. Tento vůz byl přihlášený, ale bohužel nepřijel v roce 1988 na MS do Brna. Existoval jediný exemplář. Zajímavý byl i vůz Chevron B36 alias Fortina z roku 1984 s motorem Lancia Turbo, který předvedl Luigi Moreschi. Ovšem rám vozu Chevron značně trpěl a ani brzdám se moc nedařilo kočírovat 450 koní.

Samostatnou kapitolou by mohly být starty vozů značky Argo, převážně spojené se švýcarským šampionátem sportovních prototypů, který se jezdil na okruzích i kopcích coby jeden seriál. Snad i proto se několik jezdců vydalo ve Švýcarsku na kopce s vozy skupiny C. Jedním z průkopníků byl Hans Egenter na voze Sehcar C6-02 v roce 1986 a možná i dříve. Posléze si kopce vyzkoušel s dalším "céčkem", tentokrát s vozem Argo JM19B (chassis 117). To se psaly roky 1987 a 1988. Pestře zbarvený vůz Argo JM19D (chassis 128) na kopce vypravil Walter Friedrich v roce 1989. Nechyběl ani na evropském závodě St. Ursanne. Asi nejrychleji s Argem JM20 jel na kopcích Rolf Kuhn v roce 1991 na St. Ursanne. S chassis 131 porazil i Herberta Stengera, který zde vyhrál hodnoceni ME. To už ale dávno "céčka" evropské body nesbírala.

V německu byl postaven před rokem 1986 speciál nazvaný Effector s motorem Ford Cosworth 2000ccm. Za volantem se objevil Werner Eckert. Prozradil nám, že základ vozu tvořil podvozek Lotus F2 a karosérie vznikla přestavbou dílů vozu TOJ skupiny 6. Podle jiných zdrojů měl základ v Brabhamu a na konstrukci se měl podílet Kurt Brixner. Žluté Argo JM19C představil Erhard v rakouském závodě Gerlos roku 2000. Mělo by se jednat o bývalý vůz "Speedy" z Le Mans týmu MT Racing, tedy podvozek 124 známý i z rukou Josefa Bindera, Dietera Bergermanna či Michaela Schustera. Plánovaly se také startu vozu PRC M90, který byl jako jediný z dílny Rakušana Waltera Pedrazzy v provedení se střechou. Měl jsem i fotografií z testů, ale bohužel jsem ji zapůjčil a už se mi nevrátila. Žádnou jinou jsem již nenašel a osud tohoto vozu, který se s Wernerem Wenkem objevil na startovní listině i závodu Ecce Homo, je mi zcela neznámý…

Zajímavou procházku po historii můžeme ukončit u vozu Pro Sport 3000, který sice není klasické „céčko“, ale rozhodně ho připomíná a na závodech vodí Wolfgang Terschl přes 10 let.


1982 Marc Surer na voze Sauber SHS C6


1983 Marc Surer na voze Cheetah G603


1983 Yves Courage na voze Cougar C01


1985 Sthemo SM C2 Daniel Trameson


1986 Werner Eckert a jeho Effector


1989 Walter Friedrich na voze Argo JM19D


Michel Choisy na evoluci svého vozu Proto MC004


Norma M5 a za volantem Christophe Malateste


1990 "Kabibo" na voze Olmas GLT200


1990 Gerard Ferre a vůz Sthemo SM01


1991 Rolf Kuhn na voze Argo JM20


Fortina Chevron B36 Luigi Moreschi


1999 Daniel Roudet a jeho Mecaredan B904


2000: T.B. Erhard na voze Argo JM19C


Pro Sport 3000 a Wolfgang Terschl



Autor: Roman Krejčí  (Všechny články autora)
Rubrika: Evropa  (Všechny články rubriky)




Článek publikován: 03.05.2020
Přečteno: 544 x
Stránka aktualizována: 03.05.2020



REDAKCE: Roman Krejčí All rights reserved, Ó 2002-2017


Stránky vrchy.com jsou nezávislým informačním zdrojem o závodech do vrchu a na okruzích

[CNW:Counter] TOPlist