Po roční pauze úspěšně uspořádaný závod Ecce Homo ve Šternberku přinesl hodně pozitivního, ale našli se i stíny, které sice nesouvisely se závodem samotným, ale s domácí situací na českých kopcích. Slunce v duši bych přál všem zúčastněným, ale na to si budeme muset asi chvíli počkat.
Zatímco divák vnímá technické přejímky jako formalitu, pořadatel jako nutnost, jezdec jako potenciální nebezpečí, pro technické komisaře je to téměř životní poslání. Bohužel či bohudík asi právě nebývá prostor pro kompromisy. navíc by někde povolená uzda zase tlačila jiného. Tak se již v pátek před závodem stalo několik skutečností, které měly vliv na závod započítávaný do seriálu Mistrovství Evropy v závodech automobilů do vrchu FIA European Hill Climb Championship.
Thomas Grossauer se nemohl zúčastnit podniku ME, protože neměl homologaci nádrže. Jel tedy alespoň rakouský šampionát. Norbert Nagy měl stejný problém a protože ho nebylo kam zařadit, jel jako předjezdec, už bez čísla 57. Martin Jerman měl sice homologovanou nádrž ve svém voze Lamborghini, ale té prošla pětiletá doba “životnosti”. Spadl do České trofeje. Stejná záležitost u dalšího vozu Lamborghini u Zdeňka Kmínka. Marek Rybníček přivezl své nové krásné KTM, ale protože byl přihlášen do kategorie 1, kde vozy musí mít svůj odraz v produkčních vozech, nebyl připuštěn. Postačí tvar předního skla ve stejném úhlu, jako v produkčním voze. Žel nové KTM ještě nemá homologaci (má být v září) a žádná výjimka Markovi nepomohla, ani přísliby od KTM. Pro jezdce se naskytla pouze možnost startu coby předjezdce, jiná varianty povoleny také nebyly. A aby byl výčet kompletní, Ivan Mutňanský podal přihlášku do ME pozdě, a proto také nebyl hodnocen do seriálu Mistrovství Evropy, i když si to přál. Zkrátka nepříjemné důsledky technických kontrol při závodech bývají, ale ne vždy je to tak vidět, jako tentokrát. Hledat za tím něčí dlouhé prsty je zbytečné.
V letošním roce FIA představila oficiální elektronickou vývěsku, kde informuje o všem podstatném k závodu včetně online výsledků (s tisícinovou přesností časů v jízdách, tedy přesněji než oficiální časomíra). Na závodech také prováděli po jízdách důkladnější namátkové kontroly. Pro mnohé jistě nepříjemnost, ale pravdou je, že to celý šampionát zvedá v úrovni přeci jen výše, protože je vidět, že se FIA o kopce zajímá a každý, kdo viděl jiný vrcholný šampionát, je na podobné “obstrukce” zvyklý. A férovost koneckonců asi uvítá každý.
Uspořádat závody v dnešní době není vůbec jednoduché a šternberských se to letos podařilo už podruhé. Za to všem patří velké díky. Vždyť jenom sehnat sponzory je teď velký oříšek, že snad ani firmy chrlící respirátory nemají nic jistého do budoucna, natož ti normální ostatní. A vidět covid dokument závazný pro pořadatele na více než 40ti stránkách.. To je už docela hard core. Doporučuji k přečtění zejména těm divákům, kteří se cítili dotčeni vyhnáním z místa po startu, případně dalším, kteří si myslí, že si pořadatel ve Štenberku vymýšlel něco zbytečného :) Po závodech přišla informace ze Švýcarska, že závod St. Ursanne, který se jede coby ME nepřetržitě od roku 1972, letos nebude uspořádán. Pravděpodobný důvod je ekonomický související s úpadkem ekonomiky. Díky této situaci se Ecce Homo stane závodem s nejvíce závody ME v řadě bez přerušení a současně aktivní!
Ale teď hurá k závodu. Počasí vyšlo až na druhý trénink výborně. Jen málokdo toužil po čištění mokrého auta, ale kdo to zkusil, užil si v cíli dávku sněhu, no vlastně to byly jen kroupy, ale bílo v kokpitech bylo poctivé. Ve všech jízdách byl jediný vítěz - nikdy nepokořil Christiana Merliho až do cíle, kdy jsme zajásali nad opětovným překonáním traťového rekordu! Nyní má hodnotu 2:39,88, jinak jméno jezdce, vůz Osella FA30, vše zůstává stejné jako při minulých rekordech, stačí si upravit datum. Jezdci na dalších místech absolutního pořadí mají jedno společné - osobní rekordy. Ten výrazně posunul Simone Faggioli (o tři sekundy!), který otevřeně říká, že už z minulých let ví, že ve Šternberku jeho vůz na Merliho zkrátka nemá. Ale ten rozdíl v cíli v součtu jízd, a tedy po 15,6 km dlouhém závodě, je mimořádně malý, jen 0,47 sekundy (tady by se hodil taky vykřičník, ale mám omezený počet použití tohoto znaku, ale na Evropskou unii to, prosím, nesvádějme). Petr Trnka byl po celý víkend bezpečně třetí nejrychlejší, osobní rekord okořenil rekordem českým! To je při prvním startu na dlouhé trati Ecce Homo famózní výkon. Ale Miloš Beneš jasně ukázal, že nepatří do starého papíru a v závěru si vzal český rekord zpět. Celkově byl sice čtvrtý, ale i sebe přesvědčil, že má stále co zlepšovat, kam pokračovat. Pátý byl Ital Diego Degasperi (v osobním rekordu) s další Osellou FA30, který se prezentoval také velice dobrými časy. Hodně se musí snažit Sebastien Petit, francouzský borec, který razí cestu novému vozu Nova NP01, který sice vychází ze zkušeností konstruktérů vozu Norma M20FC, ale stále je potřeba jistý vývoj. Fausto Bormolini byl sedmý absolutně s letitým Reynardem, kterého zradila (zřejmě) převodovka v druhé závodní jízdě, kdy už to vypadalo, že zůstane stát na trati. Nová aerodynamika zřejmě funguje výborně a podle toho také vypadaly časy usměvavého Itala, který má fanoušky asi po celé Evropě, protože to nejde ho nemít rád. Možná i proto, že na něm je vidět, že závody miluje a neumí si stěžovat. Konečně vycházel závod v dobrém světle Petru Vítkovi a jeho nově lakované Osella PA30. V sobotu atakoval i Petita, ale i když s ním nakonec prohrál, časy pod 3 minuty poprvé v životě jsou jistě velkou radostí pro jezdce i celý tým. Asi neméně šťastný byl Martin Vondrák (v osobním, nikoliv rodinném, rekordu), který nejen rozdrtil dvoulitrovou konkurenci napříč startovním polem, ale i jeho časy budily náležitý respekt. První desítku uzavíral Václav Janík, kterému do spokojenosti muselo chybět tak půl minuty. Tolik totiž ztrácel nedobrovolným přechodem od Normy k formuli Lola, protože turbomotory byly v podstatě vykázány (likvidační restriktory). Jedenáctý byl Renzo Napione, kterému chyběl dostatečný trénink, protože měl problémy s převodovkou. Ale měl štěstí, že mohl startovat, to ve Šternberku debutujícímu Simonu Hugentoblerovi s podobným problémem se nepoštěstilo. Jeho syn Robin Faustini sice odstartoval, ale pouze ve druhé jízdě, protože do první pro potíže se zadním kolem nenastoupil
V kategorii produkčních vozů nejsilnější skupiny 1 se radoval Dan Michl s vozem Lotus Elise. Jinak mu ale roli na závodech moc závidět nejde. Ale snad vše zvládá v pořádku a soustředí se plně na výkony v jednotlivých jízdách. Rozdíly mezi dalšími byly poměrně velké, i díky smykům v Sojkově zatáčce jeho pronásledovatelů Ronnie Bratschiho a Karla Schagerla. Žádné drama nakonec nebylo ani ve skupině 2, kde vyhrál “Dubai” z Polska před Jánem Miloněm (který zatím nezajíždí časy s vozem Škoda, jako dříve zajel s Mc Larenem) a Geraldem Glinznerem. Vedoucího jezdce průběžného pořadí ME najdete ve skupině 3 a je to Ital Antonino Migliuolo. Za Rolandem Hartlem se umístili naši Tomáš Vavřinec a Lukáš Vojáček. Jiří Ošmera zvítězil před Peterem Ambruzem a Matjou Jurisicem (s někdejším vozem R. Kresty z rallye) ve skupině 4.A v té nejslabší vypsané skupině 5 se radoval Aleš Prek před Bohumírem Čambálikem a Jindřichem Pluhařem.
Mezi prototypy zmíním ještě pátého Ferdinanda Madriana (s Pikes Peak aerodynamikou), nejrychlejší dvoulitr v rámci ME dovezl do cíle Aleš Mlejnek, který zabodoval zejména v první jízdě.
V rámci Mistrovství České republiky ZAV ještě řada jmen v jednotlivých skupinách přibyla. například druhý ve skupině 1 byl Ivo Krampota, který tak porazil Schagerla, Karel Stehlík se radoval z vítězství ve skupině 3, Vojtěch Bejda zase předjel všechny účastníky ME ve skupině 4 a Richard Meixner to vyhrál zase ve skupině 5. Dvoulitrovým plackách pak dominovali další Češi, konkrétně Libor Neckař (v osobním rekordu) a Zdeněk Chudoba před Alešem Mlejnkem.
Mistrovství Evropy historických vozů přilákalo na start taky strašně moc atraktivních unikátů. V kategorii 1 zvítězil Marcel Beník před Vladimírem Konicarem a Františkem Kudelou s famózním voze Talbot Lago, který pamatuje Le Mans i J. M. Fangia. Kategorii 2 ovládla modrá De Tomaso Pantera v rukou Itala Giuliana Palmieriho před Jaroslavem Mikešem se Škodou 130 RS a překvapivě (a asi špatně) zařazeným Jaroslavem Práškem s plackou Chevron B21/23, kterému se ve druhé jízdě odporoučela převodovka. Jean Marie Alméras se svou babičkou Porsche 935 jel opět neskutečně rychle a přes žlutou vlajku vyhrál kategorii 3 před Jiřím Kubíčkem a Tomášem Beníkem. Mezi prototypy kategorie 4 byl nejrychlejší Piero Lottini (daleko za časy Uberta Bonucciho i osobním rekordem), Massimilano Boldrini a Roberto Gorni. Formulové vozy vyhrál Franz Hilger na Chevronu, se kterým zde startoval už v roce 1989 (a zpomalil jen o 5 sekund). Druhý byl Petr Tykal před Martinem Chytilem.
V rámci MČR ZAV HA opět přibylo pár jmen v klasifikaci. Zajímavostí byl bezesporu návrat Denisy Bauerové Schneider, která s vozem ÚVMV jezdila už před dvaceti lety. Krásný byl mohutný francouzský Delahaye 175S, který pamatuje mexickou Carreru Panamericanu s Chironem za volantem. Toho dnes vystřídal Ivo Smutný, kterému mávali červenou vlajkou a musel zastavit. Opravná jízda se nekonala a jezdec si do cíle dojel po dvou dalších minutách.
V rámci české trofeje také platí performance faktor a rozdělení do skupin 1 až 5. Početné pole jezdců mělo své vítěze: Martin Jerman na Lamborghini vyhrál skupinu 2, Milan Boháč s krásným Renaultem skupinu 3, Josef Dohnálek s Citroenem se radoval ve skupině 4 a Lukáš Müller byl nejrychlejší v nejpočetnější skupině 5 před Vladimírem Hejlem a Jaroslavem Winterem. Mezi monoposty se radoval Josef Hlavinka mladší před svým tátou a Lukášem Studeným. A konečně ve sprint carech byl nejrychlejší Marek Novák před Petrem Dlouhým a Martinem Chmelíkem.
Závodní víkend se vydařil na výbornou, i když kromě radosti ze závodů a mrazení v zádech z neskutečných rychlostí po víkendu zůstal také pěkný nepořádek po některých “divácích”, ale to je zkrátka realita lidského chování.
A jak je to s těmi mraky nad kopci? Bohužel mnoho informací oficiálně nenajdete, ale o to víc spekulací a dohadů. Bylo, nebylo nebo byl jednou jeden král… a to bychom byli zase u pohádek. Ale jaká je situace? Těžko říct, ale smutná. Alespoň pro člověka, který má kopce rád už několik desetiletí. Dříve jsem psával, že zatímco na okruzích u nás panuje někdy až nepříjemná rivalita (nenávist je asi silné slovo), tak na kopcích je atmosféra příjemná, přátelská. Ale to už bohužel (asi) není pravda. Okruhářská atmosféra je na kopcích jako doma, asi proto, že domácí okruhy se v podstatě už nejezdí (že zanikly, je asi silné slovo). Jak to zvládnou kopce? Nezbývá než doufat, že se najde nějaké řešení, které uspokojí všechny -, jezdce, kteří budou mít radost ze závodů a tratí, pořadatelé, kteří neprodělají kalhoty, diváci, kteří uvidí opravdovou špičku v dostatečné kvantitě a také Autoklub ČR, který vše zastřešuje a povyšuje oficiálním statutem a návazností na světové závody. Recept je poměrně jednoduchý… Ale ne každému asi chutná stejný pokrm.. Komunikace, komunikace, hledání shody, komunikace a vstřícnost místo klacků je cestou, která by měla být společná. Co dělat? Modlit se? Tak já budu..
